Březen 2012

Bon Appétit!

26. března 2012 v 19:18 | Elaphka |  Střípky z mé minulosti
Tak ty vole, jako!
Můžete mi říct, kam jsem se to dostala? Vím, já prostě nemůžu mít normální kamarády a všechno ostatní, ale...
...až TAK?!
Protože není větší prdel, než když Vám zavolá nejlepší kamarád v půl sedmý večer, jestli si u Vás doma s jedním spolužákem nemůže osmažit červy.

Pokud možno, abyste vymysleli recept a naservírovali jim to na stříbrném podnosu.


A co už.
Alespoň jsem ho viděla.
A vzpomněla jsem si na ty prasácký povídky...huhůůů.


Jop, vždyť já se bavím s těma nejlepšíma lidma! ^^
(Ano, lidma...)

Hledám megaslevu na aukru na ponožky pro mého happy snail, aneb větší sračku do *nadpisu napsat nemůžu

25. března 2012 v 16:02 | Elaphka |  Střípky z mé minulosti
Tak. Stala se ze mě zlobivá holka. Tedy...oficiálně před mamkou.
Protože se příbuzenstvo zbláznilo a na oslavu mi přineslo obrovskou růžovou(!!!) krabici (kterou později ocenila má sestra i kočka) plnou cárů reklamních pápíru nabízejících vepřovou šunku v akci.
A pak na mě vybafly ty hadice. Ty TŘI hadice.
Uznávám, ta váza je možná trošku nudná, ale to má kreativní maličkost jedině ocení, protože jí hodlá pomalovat.
Hůůůůůů!!!
A ten melounovej tabák taky není vůbec špatnej.
A na tom obrázku chyběj dva vývody pro hadice, musím to dodělat.
A ten uhlík na obrázku není chlupatej, to jenom svítí. Tedy, hoří, samozřejmě.

Jo, a taky jsem zjistila, že doučovat mojí mladší sestru angličtinu začíná být velmi zajímavé v exponenciální závilosti na stupni hrůzy její puberty.

Ona: ,,Co znamená slovo free?"
Já: ,,Překládej: Have you got a boyfriend? - No, I have not. I am free. Tak co to znamená?"
Ona: ,,Že jsem lesba?"

Já: *po výbuchu smíchu* ,,Tak jinak. I am free as a bird on the sky."
Ona: ,,?"
Já: *po vysvětlení dvojího významu slova like* ,,OK, so I am free LIKE a bird. Hm?"
Ona: ,,Že mám ráda ptáka?"

Já nejsem perverzní. Jen jsem asi skoukla moc dílů Queer as folk. S tím by se mělo začít něco dělat. Hm...

Mám chuť vzít deku, víno, vodnici (CHÁ!) a kamaráda a jít se válet do Liďáků na louku, kde nikdo nechodí...O:)

In my world

22. března 2012 v 18:00 | Elaphka |  Střípky z mé minulosti
Byl večer a nade mnou obloha modrá byla.
A já šla z břišních. A tentokát nikam nespěchala.

Měla jsem čas vypnout, pozastavit se nad věcmi, nad kterými bych se nikdy nezastavila.

Šla jsem pomalu. Kolem mě spěchali lidé, malé děti, psi. Slečna oblečená tak nevkusně, že bych v tom nevyšla do ulic ani já, a to už je co říct. Slečna v kožené bundě s příšernou ofinou. Kluk v červené kostkované mikině, který se na mě usmál. Malá holčička s papírovou narozeninovou čepičkou na hlavě v růžové sukýnce.
Sedla jsem si na náměstí ke kašně a podívala se na nebe.

"Already there's no place for you in my world."

Pak jsem se zvedla a šla domů.
Co si mám myslet? O tomhletom všem?

Bezejmenná

20. března 2012 v 17:45 | Elaphka |  Výkřiky do tmy
BEZEJMENNÁ

V očích písek,
na jazyku krev,
na ramenou tíhu
a v plicích řev.
Snažím se uklidnit,
nádech a výdech,
i když nejde to,
zkouším to zase.

Jistě, tak co tedy jiného?!
Chci volná být,
jak srna na louce,
jak holubice v povětří...
I když nejde to,
zkouším to zase.

Nechápu - a snad ani nechci.
Pár kapek krve prolitých v sázku dávám.
Nevím co píši,
nevím co si myslet.

Žít, i když nejde to?
Zkouším to zase...

Fůůů

20. března 2012 v 17:34 | Elaphka |  Když se nudím
Hlava mi padá na 6 A4 stránek o první světové válce.
Měla bych se to naučit, sakra.
Nechce se mi.
SAKRA!

Furt si říkám, jestli to náhodou nepřeháním. Ale né, nemůžu za to, že mi chybí nejlepší kamarád. Kterého jsem neviděla jenom 4 dny. Místo asi 4 hodin, kdyby bylo všechno tak, jak má být.
Sakra.
Chybí mi ten jeho smích. A ty kostky mu taky sluší, to se musí nechat.
SAKRA!
Musím takhle přestat přemýšlet.
Hmmm...tak já jdu na ten děják.

Ale stejně si myslím, že jednou přivane velký mrak, ze kterého budou pršet lidožravé berušky, které s jen pár vyvolenými ovládnou svět.
Né, nebojte. Nezbláznila jsem se.
Jsem letadlo.


Those, who changed my life

17. března 2012 v 19:25 | Elaphka |  Střípky z mé minulosti
Tak.
Nejdřív jsem si říkala, že bych asi měla začít s něčím pozitivnějším, třeba napsat o tom, jak je skvělé, když po příšerném dni v příšerné škole po příšerné dvouhodinovce biologie, kdy Vám profesor vtlouká do hlavy příšerně dlouhý seznam příšerných kytek, příjdete domů a v pokojíčku Vám pištějí čtyři třináctileté puberťačky s vlastní mladší sestrou ve vedení.
Ale nakonec jsem se rozhodla, že začnu s něčím jiným.
Napadlo mě to zrovna ve chvíli, kdy jsem si po obědě šla na chvilku lehnout, abych dospala ples, ze kterého jsem v mírně podnapilém stavu (víno a zelená = fuj) přijela až v půl druhé. Já vím já vím, žádný světoborný čas, ale když už teď mám !JEN! 14 dní do narozek, už nemám doma tak hroznou disciplínu. Hurá.
Prostě, mám chuť napsat o 3 lidech (i když to vlasně byli 4, ale ten poslední (v chronologickém pořadí druhý) se nepočítá, protože jsem u něj jenom poznala, že jsem naivní pipka, co si myslela, že by jí to taky jednou konečně mohlo vyjít, a začal jsem jen vidět život realisticky...), kteří mi změnili život.

1.) Šklíba - co k němu? Snad jen to, že jsem nikdy nepotkala člověka, který by mě měl přečtenou za dva dny strávené na soustředění. Tedy, ještě jsem, krom jeho, nepoznala kluka, který by mě pochopil za jakkoli dlouhou dobu. Aniž bych mu musela všechno říct. Dostal se nejhlouběji...

2) Kočičák - ouč, mám pro toho kluka prostě slabost. Je to můj nejlepší kamarád. Ale mám pro něj slabost. Ale všichni si myslí, že spolu chodíme. Jeho rodiče, moji rodiče, moji kamarádi, jeho kamarádi...mám pokračovat? Nechodíme spolu. To fakt ne. A navíc je zamilovanej do krásný a chytrý holky. Tak.

3.) Strašidýlko - nekomentuju. Kluka, který mi byl tak podobný, jsem ještě nepotkala. V názorech, v chování...hrůza. Vždycky, když ho vidím, tak se musím smát, jako blázen. Ale ne proto, že by byl směšný, prostě na mě jen tak působí. Musím se smát. Pokaždý.
Je chytrej, roztomilej, úžasnej, dokonalej, krásnej, má skvělý vlasy, rty a zadek a já nevím co ještě.
A hrozně, hrozně hrozně moc mi chybí.

Chachá!

15. března 2012 v 17:48 | Elaphka |  Výkřiky do tmy
Chááá!

Elaphka je zpět!

S tříroční pauzou, kdy jsem se snažila vyrůst v pokud možno psychicky nenarušenou, vychovanou a normální osobu.
Mám dvě zprávy - dobrou a špatnou.
Kterou chcece slyšet první? Špatnou? Smůla! Začnu tou dobrou.
Vyrostla jsem.

Ale nejsem normální.