Květen 2012

Velmi optimisticky naladěný článek

29. května 2012 v 20:18 | Elaphka |  Výkřiky do tmy
Tak a je to tady.
Zde prosím tři věci, které bych chtěla, aby pro mne nechal někdo udělat:

-- tetování. Tu rozfouklou pampelišku na lopatku, prosím. Dřív, než mne strčí do rakve.
-- nechť mi na pohřbu zahrají I'm not OK. A pak ještě Helenu.
-- noste mi někdo na hrob pampelišky a kopretiny. Nevadí, že jsem na ně alergická.

Tak a teď již můžu v klidu umřít.
Na zánět nosohltanu, samozřejmě.

Catar, catar, catar

27. května 2012 v 17:16 | Elaphka |  Střípky z mé minulosti
,,Promiň, zlato. Když já mam zase zánět nosohltanu..." řekla a stejně pak nebyla doma.
A zažila druhý, neuvěřitelně produktivní večer.
Má z toho rozpraskané koutky.

Mám zánět nosohltanu. Zase. Tento rok už asi po deváté. Hurá.
Zase sotva mluvím, téměř nepolykám. Na krčních obloucích (toť to divné místo za mandlemi) mám obrovský puchýř. Bolí to jako svině.
Prášky neexistují, orální sprej nepomáhá, to třetí, co by mi doporučila kamarádka, také ne (odzkoušeno).
Asi umřu.

Nu což, řekla si, alespoň to přestane bolet.

Love forever

23. května 2012 v 14:08 | Elaphka |  Výkřiky do tmy
Miluju je.
I když jsou staré, odrbané, zašité, následně znovu rozpárané, a možná trošku smrdí.
Jsou prostě MOJE. Bez nich ani ránu!

A bude se mi po nich hrozně moc stýskat!

V bílé

23. května 2012 v 13:27 | Elaphka |  Střípky z mé minulosti
Nemám čas a nemám náladu. Sedím u počítače, koukám bez zájmu na monitor a přemýšlím.
Už ani ten blbý článek se mi nechce psát!

Lítám z extrému do extrému. Jednou je tu někdo mladší, pak někdo starší. A pak se ještě objeví on...no, ehm, říkejme tomu třeba čistá fyzická přitažlivost. Přijde, nakloní se nade mnou a já mám chuť po něm skočit a strhat z něho šaty.
To jsem vážně tak moc zoufalá?
Můj život je jeden velkej zasranej extrémní sport. Nikdy nevím, co se stane. Kdy vyhraju. Kdy mě to třeba zabije.

,,Měl jsi v posledních pár měsících ještě nějaké jiné podivné pocity?"
,,Jenom nutkání sníst jednu malou červenou houbu, ale to celkem brzy přešlo."
Geniální.

A těším se, až mi přijdou conversky. Světle modré. Pomaluju si je. Nechám se inspirovat Michaelem Basquiatem. Protože jeho výtvory mají duši.

Když mě život přestává srát a začíná mě bavit

13. května 2012 v 14:18 | Elaphka
Tak. Něco se stalo, něco je jinak. Je mi totiž dobře.
*ťukám*
Mám dobrou náladu. Zdá se, že mě nic netrápí. Když jdu po městě, poslouchám My chemical romance, přemýšlím, co jsem udělala a co ještě hodlám udělat, a směju se. Nahlas. Každý se na mě kouká; někdo se zvednutým obočím, jiní se smějí se mnou.
Zase se mi zdají ty lehce erotické sny. Největší sranda je, že se v nich objevují kluci, které potkávám na gymplu. A mám tendence je zdravit, a oni se na mě divně koukají, protože mě neznají a netuší, o co se jedná.
Ale co už.

,,Mami, ale on je vážně jenom kamarád!"
,,Mě je jedno, jestli je to jenom kamarád, nebo jestli s ním spíš."
Super. Najednou se zajímá. A najedou jí je to jedno.

Všechno vychází. Nehádáme se. Mám dobré známky. Kaktus roste. Vyhráli jsme fotbal. Stále se spolu bavíme.
Sakra, já mám tak hrozně dobrou náladu!


She goes up

7. května 2012 v 18:57 | Elaphka |  Střípky z mé minulosti
,,Výraz té kočky mě neuvěřitelně fascinuje a rozesmívá!" ...neříkej kamaráde. Mě tu fascinuje víc věcí.

Tak to dopadá, když jsou rodiče pryč a babičce to je jedno.
,,Odcházím, vracím se až zítra v nevím kolik!"
A tak jsem šla. A chovala jsem se tak, jak jsem si to vžydcky představovala. No stress - so free!
Bylo to perfektní. I když chcalo. O to to bylo zajímavější.

Neuvěřitelně produktivní večer.

,,Jojo, určo to někdy napravíme - koukal jsem, že jsi asi pěkný číslo!" Chm...O:-)
,,No nazdárek, zlobidlo."

(P.S.: Pak pro Vás má přijet autem přítelkyně Vašeho bratrance a domů řídíte VY SAMI. Ne, že by mě to vadilo.)

Take a photo, if you can!

4. května 2012 v 19:40 | Elaphka |  Když se nudím

Chá! Já chci pod tímhle dostat pusu. (Protože to mám pak blízko domů, kdyby náhodou...). A chci, aby byla od toho krásnýho kluka z autoškoly.


Catch an idea, make art

4. května 2012 v 19:36 | Elaphka |  Výkřiky do tmy
Už mě nebaví stále zapínat a vypínat bluetooth, protože mi to moc žere baterku a jsem moc líná najít USB kabel a připojit ho k počítači.
Když já si ale nemůžu pomoct...


Protože se mi o něm zdálo. Seděl na lavičce. Já jsem šla s nevím kým nevím kam, a uviděla jsem ho. Přiběhla jsem k němu a objali jsme se tak, jaké by mělo být objetí po dvou letech, co jsme se neviděli. Dal mi pusu. Rozplakal se.
,,Promiň. Promiň za to, že jsem ti neodepisoval. Že ses kvůli mě trápila. Mám tě opravdu rád. Ale ty víš, že už se nikdy neuvidíme," řekl.
Don't you cry tonight
I still love you baby


Puchýře, puchýře, puchýře...

3. května 2012 v 20:53 | Elaphka |  Střípky z mé minulosti
Puchýře. AUU!
Přesně takhle to dopadá, když si ráno vezmu ty boží pitomý baleríny.
Pak mám místo malíčků puchýře.

A pak dostanu ten šílený nápad, že půjdu domů bosa. Po rozpáleném asfaltu.
V pořádku.
Mám pocit, že nikdy nikdo neviděl bosou dívku, či co. Všichni se na mě koukali s otevřenou pusou.

Příjdu tedy domů. Vlezu do vany, vydrbu si nohy, a zjistím, že tam mám dalších pět puchýřů, přímo na chodidlech.
Já vím, já vím, můžu si za to sama.
Bolej jako svině, takže nemůžu chodit.
A sotva můžu řadit.

A pak mi autoškolák vynadá, že mě viděli, když jsem šla domů, že na ně koukám, ale nepoznám je.
Ale já mám pocit, že jsem je poznala...,,Jé Šárko koukej, ten kluk v tý autoškole je prostě krásnej!"
Ale to jsem samozřejmě nemohla říct, tak jsem se smála jako idiot a hrála tupou.
Ale ten kluk je vážně boží!

A z šesti hodin, za které se naučím řídit auto, na které mě typoval autoškolák, se dneska vyklubaly tři. CHI!
Prý jsem šikovná.

,,Ježiš, nemám odhad! A teď jsem blbě zařadila, průser!"
,,V pohodě, máš první hodinu. Přemejšlej."

Once more...

2. května 2012 v 14:51 | Elaphka |  Výkřiky do tmy
Protože mám prostě pocit, že každý využívá mé dokonalé přizpůsobilosti.
(Fuj, to je ale extrémně sobecká věta, ale co už...)

,,Omlouvám se, nešlo by to zítra? Díky."
,,Samozřejmě, v pořádku..."

A je přeci úplně jedno, že jste se těšili jako blázen. A že už je to po druhé, co si to přehazujete. Kdo si počká, ten se dočká, že...
Život mi to dělá schválně.
Hate it.

Protože já tu kočku prostě miluju.V závislosti na to, jak moc vražedně se tváří. V přímé úměrnosti, samozřejmě.

Zbožňuju ty její pacičky!!! ^^

Make a difference

1. května 2012 v 21:49 | Elaphka |  Výkřiky do tmy
A já se mám dobře. Mám rodiče v Římě.
I když se mi přeci jen tak trošku stýská.I když vím, že ty hádky začnou nanovo.
Že to prostě jiné nebude.

"Já kdybych s tebou chodil, tak už asi nechodím. Ona by mě zabila."
Díky, zlato (omluv please to oslovení). To seš asi jediný (male), který by se mě kdy zastal.

A ten nový grep-staropramen je prostě skvělej.
Ano, NENÍ to pivo, a ani to tak NECHUTNÁ.
Tak mi to přestantě furt všichni opakovat.

Bože! Proč si ostříhal ty dredy? A-proč-mu-to-kurva-bez-nich-tak-hrozně-moc-sluší?!

"Nenuťtě děti kouřit!"