Červen 2012

Ze sraček do ještě větších sraček

28. června 2012 v 19:55 | Elaphka |  Výkřiky do tmy
,,A nemáš třeba náhodou pocit, že se ti holky líbí víc, než kluci..?"

Sražena k zemi.
Pod zem.

O pláči, snech a přemýšlení

28. června 2012 v 17:23 | Elaphka |  Střípky z mé minulosti
,,A to jsem já." Ach ano. Jako bych čekala něco jiného. Třeba, že by někdy řekla, že v něčem není dobrá. Tedy, nejlepší, samozřejmě.
,,A co chceš, v 18? Tápat, to máš teď za úkol. Nějaké vztahy ve tvém věku. O čem to je?" Ještě mi chybí otázka: A co bys jako s klukem dělala? Co asi?!
,,Definice vztahu tak, jak to vidím já, je úplně jiná, než to, jak ho vidíš ty..."
Oči vsloup, naštvaný obličej.
Konec diskuze.

Mám dva tábory. Jeden je pro Jediného, se kterým sdílím všechny názory, příhody, vzpomínky. Druhý pro ty, se kterými sdílím takovou tu fyzickou vášeň.
Rozhodla jsem se a skáču z jednoho tábora do druhého. Chybí mi mezi tím ten most. Objetí, kdy já chci, pusa, kdy já chci; vědomí, že za mnou někdo stojí. Vědomí, že mě má někdo rád.
,,Tápeš. Děláš to, co si myslíš, že je pro tebe dobré. Ale nenaplňuje tě to...
...a proto jsi neuvěřitelně nešťastná."

Jít si lehnout na střechu pergoly. Vykouřit jablkovou cigaretu. Koukat na nebe, na mraky, a plakat. Nechat slzy volně plynout; doufat, že mi to pomůže. Snít o lepším místě. O lepším životě. O tom, že se mi jednou zadaří a budu štastná.
Přemýšlet, zda má vůbec cenu snažit se z toho dostat.

Chytrý chemik = živý chemik

6. června 2012 v 21:11 | Elaphka |  Výkřiky do tmy
Jistě. Zase se to na mě všechno valí, zase mám pocit, že je to všechno totálně v prdeli a že už se z toho nikdy nedostanu.
Jsem na dně.

On to odmítl. Jako kdybych čekala něco jiného. Chybí mi ten jeho věčně optimistický úsměv, ty dokonalé rty. Ten fascinující smích.
Bože, zase v tom plavu.

A nikdo to nechápe. Zase budu poslouchat okřikování a skvělé rady do života, ať toho prostě nechám, ať to hodím za hlavu. Mají pravdu, alespoň z části. Nidko z nich ale neví, jak to je těžké. Ony nemají patologicky cholerickou a strachující se matku. Ony jsou vtipné. Krásné. Oblíbené, dokonalé...co jsem vedle nich já?

Forever alone, maximálně...

A na ten votvírák pojedu.
Tečka.