O pláči, snech a přemýšlení

28. června 2012 v 17:23 | Elaphka |  Střípky z mé minulosti
,,A to jsem já." Ach ano. Jako bych čekala něco jiného. Třeba, že by někdy řekla, že v něčem není dobrá. Tedy, nejlepší, samozřejmě.
,,A co chceš, v 18? Tápat, to máš teď za úkol. Nějaké vztahy ve tvém věku. O čem to je?" Ještě mi chybí otázka: A co bys jako s klukem dělala? Co asi?!
,,Definice vztahu tak, jak to vidím já, je úplně jiná, než to, jak ho vidíš ty..."
Oči vsloup, naštvaný obličej.
Konec diskuze.

Mám dva tábory. Jeden je pro Jediného, se kterým sdílím všechny názory, příhody, vzpomínky. Druhý pro ty, se kterými sdílím takovou tu fyzickou vášeň.
Rozhodla jsem se a skáču z jednoho tábora do druhého. Chybí mi mezi tím ten most. Objetí, kdy já chci, pusa, kdy já chci; vědomí, že za mnou někdo stojí. Vědomí, že mě má někdo rád.
,,Tápeš. Děláš to, co si myslíš, že je pro tebe dobré. Ale nenaplňuje tě to...
...a proto jsi neuvěřitelně nešťastná."

Jít si lehnout na střechu pergoly. Vykouřit jablkovou cigaretu. Koukat na nebe, na mraky, a plakat. Nechat slzy volně plynout; doufat, že mi to pomůže. Snít o lepším místě. O lepším životě. O tom, že se mi jednou zadaří a budu štastná.
Přemýšlet, zda má vůbec cenu snažit se z toho dostat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama