Leden 2013

"Kentusáku!"

28. ledna 2013 v 14:12 | Elaphka |  Střípky z mé minulosti
Můj blog upadá do zapomnění.
Nevadí.

Já: ,,A co jsi jako čekala?"
Já: ,,Čekala jsem, že přijde. Příjde se zeptat, co se děje. Napíše mi, že mu také chybím, abych si nepřipadala tak trapně. Zastavíme mě ve škole, na obědě, bude stát o to, abych s ním šla domů..."
Já: ,,...a místo tebe s ním šla domů ta jedna od nich ze třídy, že?"
Já: ,,Ano. Vyměnil mě za blonďatou tlustou kurvu."

Odkdy trvá premenstruační syndrom týden před plus týden při menstruaci? Už týden a půl mám nechutně nostalgicko-vyjeveně-břečící náladu. Což znamená, že sedím na posteli, vyjeveně čučím do zdi a brečím.
Já už asi začínám být zralá na prášky. Kill me, please.

Vždycky jsem si chtěla zkusit hrát divadlo.
Nehledě na to, že to bylo totálně amatérské nedozkoušené představení.
"Dědovi" se to líbílo, dokonce mi poděkoval za výpomoc - zaskakovala jsem totiž za spolužačku, jeho vnučku.

,,Hele, jakto že to ona umí líp než my všichni dohromady a to se tu choreografii učí pět minut..?"
Asi jsem ho měla ráda už předtím. Neviděli jsme se 5 let. Celých 5 let, prosím. A bylo hrozně fajn ho vidět znovu.
I přes to, že je o 3 roky mladší než já.
Chci ho zase obejmout. Oprava: nechat se obejmout. Je o hlavu a půl vyšší než já.

Potkala jsem nové lidi. Dokonce i ty "staré" známé.
Blokla jsem si Mouchu v chatu na FB, protože mě pořád otravoval. Evidentně si chtěl zasloužit svojí přezdívku. Budu si muset koupit plácačku.
Byla jsem se skoroveterinářem v čajce. Vyprávěl mi o veterině, mé vysněné škole. Utápěla jsem se mu v kočičích očích, prohlížela si jeho namakaná ramena a...,,No tý vole, toho bych ošukala,"...a hurá zpátky do reality.
A ztratila jsem jediného svého nejlepšího kamaráda. Kvůli tomu, že jsem prostě hloupá a nedokážu se srovnat s tím, že pro něj nic neznamenám. Maximálně tak dobrou a věrnou výpomoc při problémech.
Ale o tom snad kamrádství není, ne?

Muhaha

9. ledna 2013 v 21:56 | Elaphka |  Když se nudím
Muhaha. Čeká mě spousta lítání po vyšetřeních po nemocnicích, protože tahle nemoc byla už moc divná.
A tak sedím na záchodě a směji se všem, kteří si myslí, že mě dokáží vyléčit.
Btw. když už jsme u toho, tak Stoptusin je nejblé lék ever.

A jsem frustrovaná, vlastně. Mám zakázáno jít na maturiťák dvou nejbláznivějších tříd na škole. Žádné přiléhavé šaty se skoro až neslušným výstřihem. Žádné deseticentimetrové podpatky. Žádné úžasné rozhovory s nejchápavějšími lidmi. Žádné úchylné nabídky na sex v autě.
Achjo.


Pozn.: a tam dole je jakože anketa. Abych nebyla ještě frustrovanější, a tak.

Jak na Nový rok, tak po celý rok?

5. ledna 2013 v 16:17 | Elaphka |  Výkřiky do tmy
Trošku doufám, že ne.

Navíc, když se cítím jako kočka, která snědla špenát hned první týden v lednu, nemám dobré vyhlídky.
Přeji si, aby se v mém světě všechno vylepšilo... a abych konečně začla být šťastná. Jako že opravdu, zevnitř, a né jen jakože. Usmívat se, protože to prostě okolí vyžaduje.

Jo, narovinu řečeno, hrozně moc jim závidím. A strašně mě to užírá, i když se tomu snažím jakkoliv vyhnout.
Nikdo mi to neusnadňuje.
Oká, byly by tu nějaké možnosti, ale jak by řekla moje kamarádka: nejsem prase. Sorry.

Dobře, opakujte mi to pořád dokola. A třeba si to vsugeruju a budu zase naivně čekat, než mě někdo zase srazí k zemi.

Jo, a zhubla jsem 4 kg. Mám pocit, že to na mě není vůbec poznat...ale na těch další 4 kg už pracuji. Koupila jsem si grahamové těstoviny!
Achjo, čokoládo, ádyjé.

Taky by mě zajímalo, proč... jsem právě ztratila myšlenku nějakého úžasného problému, se kterým jsem se chtěla podělit.

Zahrabu se do peřin, a kdybych nekašlala, nikdo by mě tam už nikdy nenašel.
Uteču do fantazie a vymyslím si svůj vlastní lepší svět, kde budu mít psa, koně, hodně přátel, budu chytrá, hezká, nadaná; nebo spíš ještě víc chytrá, tisíckrát hezčí a taky nadanější, a budu tam mít někoho důležitého, který mi v mém životě chybí. Tam se budu mít o koho opřít, s kým spát. Mít s kým chodit na procházky a pít čaj. A tak. Whatever.