Listopad 2015

Neukojitelná

21. listopadu 2015 v 0:13 | Elaphka |  Výkřiky do tmy
Je to na hovno.
Je to na hovno, protože přátelství mezi ženou a mužem neexistuje.
Zase jsem na to sama. Zase to nemám komu říct.
Nemůžu.

Nemůžu to říct jemu, že jsem smutná, když mi odmítne sex. Třeba to nebylo odmítnutí, jen se chtěl dívat na film. Protože neosekaná verze The Hobbit je přece neosekaná verze. To, že se vidíme po 5 dnech... A pak, po filmu, už je moc pozdě. Doufala, že uslyším něco ve smyslu: ,,Na sex není nikdy pozdě," a ,, chci tě" a ,, je mi jedno, kolik je hodin, když jsem tu s tebou". Ne jen: ,,Tak tedy dobře."
Dobře. Nesnáším to slovo.

Už vůbec to nemůžu říct jemu. Protože on by mi napsal, že by to udělal jinak. Že by mě nikdy nenechal jít spát jen tak. Že by se do mě pustil, klidně na stole. Že by mě donutil prosit ho. Že by ze mě dostal duši.

Ach, a už vůbec to nemůžu říct . Zabila by mě. Zabila by mě za to, že si to nechávám líbit. Za to, že teď budu hodinu civět do stropu, v očích slzy, neschopná usnout. Prosím, řekněte jim to někdo za mě.

Slavíková

12. listopadu 2015 v 22:52 | Elaphka |  Střípky z mé minulosti
A tak jsme hráli, že spolu chodíme. A půlka ročníku si myslí, že to tak je.
Ale on má přítelkyni.
Štíhlounkou, blonďatou a modrookou.
Opět. Chjo.
Dali se dohromady po tom, co jí skoro ojel u stěny na parketu. A přitom se předtím válel po mně. Ha ha.

Hrozně jsem se opila.
I felt a lot of better. But... well... not now.


Chtěla jsem jim říct strašnou spoustu věcí.
Mám totiž někdy pocit, že pro čistou hlavu... potřebuji být chvíli sama.