Neukojitelná

21. listopadu 2015 v 0:13 | Elaphka |  Výkřiky do tmy
Je to na hovno.
Je to na hovno, protože přátelství mezi ženou a mužem neexistuje.
Zase jsem na to sama. Zase to nemám komu říct.
Nemůžu.

Nemůžu to říct jemu, že jsem smutná, když mi odmítne sex. Třeba to nebylo odmítnutí, jen se chtěl dívat na film. Protože neosekaná verze The Hobbit je přece neosekaná verze. To, že se vidíme po 5 dnech... A pak, po filmu, už je moc pozdě. Doufala, že uslyším něco ve smyslu: ,,Na sex není nikdy pozdě," a ,, chci tě" a ,, je mi jedno, kolik je hodin, když jsem tu s tebou". Ne jen: ,,Tak tedy dobře."
Dobře. Nesnáším to slovo.

Už vůbec to nemůžu říct jemu. Protože on by mi napsal, že by to udělal jinak. Že by mě nikdy nenechal jít spát jen tak. Že by se do mě pustil, klidně na stole. Že by mě donutil prosit ho. Že by ze mě dostal duši.

Ach, a už vůbec to nemůžu říct . Zabila by mě. Zabila by mě za to, že si to nechávám líbit. Za to, že teď budu hodinu civět do stropu, v očích slzy, neschopná usnout. Prosím, řekněte jim to někdo za mě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama