Září 2017

To Do List

17. září 2017 v 18:16 | Elaphka |  Výkřiky do tmy
No tak fajn.

Rozsekat auto - done successfully.
Vyhazov z práce - done successfully.
A nefungující vztah, který se lineární rychlostí řítí do prdele - in progress.

Bejt totálně v piči.
Co přijde dál?


Life is a waterfall

3. září 2017 v 14:44 | Elaphka |  Výkřiky do tmy
This battle's burned all that I've known
Until the world goes cold
Nothing will keep me from this throne, I'll fight
Until the world goes cold
Jenže, co když nakonec prohraju?

Řekl mi, že je sám. Že žil život na obláčku. Chtěl jí navléknout prstýnek. Ale ona se nechtěla rozhodovat rozumem.
Tak proč se tak rozhoduji já?

Sedím doma na koberci a přemýšlím. Hlavou se mi honí vzpomínky na včerejší odpoledne.
,,No víš, on už není žádný ráj... rozešli jsme se."
Je to jako kopanec do břicha, který rozzuří motýly v žaludku. Ten jeho pohled a úsměv s jedním zvednutým koutkem mi až magicky vléva do žil ohnivou energii. Budí se ve mně lovec.
Tohle je všechno strašně špatně.
Ale tak šíleně mě to láká.

Zivot je kratkej a ty se mi libis a chci to tak.
Navic vim, jak to cely je a ze si jsme souzeny.
Sladký řečičky. Ale... třeba to fakt myslí vážně? Nebo ví, jak na mě?
A co pak? Pořád je tu šance, že pak skončím jako klubíčko nervů, osamělá už navždy.

Tak strašně mě rozložil. Všechny moje těžce rozumově-postavený argumenty. Proč tak zůstávám. Proč se pořád přizpůsobuju.
Má pravdu. Jsem osobnost, jsem lovec, jsem nymfa. A teď jsem jen zasraná oběť.
Moje hrdost zmizela.

Ztrácím se mu v očích.
,,Můžu ti dát pusu?"
A on napůl zavrčí: ,,Mm hmm."
A já chci ještě, ještě, ještě.